Strach, úzkost, stres, obavy – co je co?

Naše tělo je řízeno prostřednictvím dvou systémů – nervového systému a systému žláz s vnitřní sekrecí.

 

Nervový systém je z vývojového hlediska mladší, působí také rychleji. Účinky systému žláz s vnitřní sekrecí se projeví pomaleji, jsou však dlouhodobější. Oba dva řídící systémy spolu vzájemně komunikují a ovlivňují se, některé děje v našem organismu jsou ovládány převážně prostřednictvím jednoho, jiné prostřednictvím druhého systému.

 

Strach, úzkost, stres, obavy – co je co?

 

Strach je celý systém reakcí – jde o myšlenky, pocity, fyzické vjemy – které lidé prožívají, jsou-li postaveni před relativně ohraničenou a nenadálou hrozbu.

V psychologii se o strachu mluví obvykle v souvislosti s fyziologickou reakcí (bušení srdce, dušnost, napětí svalů apod.). Hrozba může být čistě fyzická, např. pistole přiložená ke spánku nebo medvěd, který se na vás vrhá, anebo se jedná o hrozbu psychickou, třeba když se váš partner posadí vedle vás na pohovku a chce si promluvit o něčem důležitém – o rozchodu.

Hrozby můžou být skutečné a realistické, občas je to však jen něco, co jsme si jednoduše vymysleli.

Strach patří mezi základní pocity – je to největší a nejdůležitější stavební kámen stavu, kterému říkáme úzkost.  

 

Úzkost je komplexnější a déletrvající reakce spojená se strachem, ke kterému dochází ve chvíli, kdy začínáme tušit, že se blíží katastrofa.

Nejběžnějším druhem úzkosti je:

- strach ze smrti

- velká úzkost ze života samotného a ze všeho, co život přináší

- bojíme se, že neuspějeme v zaměstnání nebo ve vztazích

- vážně onemocníme

- něco se stane našim blízkým

- že nás všichni opustí a my zůstaneme sami

- úzkost může souviset také se strachem ze střetu s vlastním nitrem, pocity a zážitky.

 

Tělesné projevy úzkosti bývají zpravidla velice silné a můžou (i když nemusejí) vyústit v záchvat paniky. Při panické atace člověk prožívá mnoho nepříjemných tělesných symptomů: napětí, ztížené dýchání, prudké bušení srdce a zrychlený tep, pocity na omdlení či na zvracení, závrať mravenčení. Mnoho lidí se během panického záchvatu domnívá, že umírá.

 

Tyto silné fyzické projevy se objevují i při chronické úzkosti, nejsou ovšem natolik intenzivní a nemají podobu záchvatu. Klienti mi během sezení popisují své prožívání úzkosti mnoha způsoby – třeba jako „křeč v hrudi, při které se těžko dýchá, nervy mám na prasknutí, jsem podrážděný a snadno se vylekám, nemůžu se soustředit, třesu se, motá se mi hlava, jdou na mě mdloby, nedokážu vydržet na místě, mám neurčitý pocit, že se blíží zkáza, pořád jsem napjatá, zdá se mi, že umírám, že se stane něco hrozného, ale já nevím co, kdy, ani jak se to má vlastně stát“.

Důležitým faktorem, mluvíme-li o úzkosti, je i naše snaha něčemu se vyhnout. Je samozřejmé, že se my lidé snažíme udělat vše, abychom se vyhnuli nebezpečí.

Žít s úzkostí ovšem často znamená žít omezeně. Člověk se izoluje a vyhýbá se mnoha činnostem, společenským i jiným, což může mít za následek pocit ztráty smyslu a skleslost.

 

Stres se v mnoha ohledech podobá strachu a úzkosti a má s nimi značný počet společných projevů. Stres je v zásadě zvýšená činnost organismu a reakce na nároky a požadavky, o nichž se domníváme, že jim nejsme schopni dostát nebo je zvládnout.

V psychologii se mluví o tzv. pozitivním a negativním stresu.

 

Když jsme ve stresu, začnou se uvolňovat hormony, které nám v danou chvíli pomohou náročnou situaci zvládnout. Pokud ale napětí nepomine můžou nám stresem vyvolané chemické reakce poškodit zdraví.

 

Úzkost a obavy vyvolávají stresové reakce a naopak.

 

Občas se dokonce stává, že dlouhodobě trpíme mírným stresem, aniž bychom si o výrazněji uvědomovali. Přesto to ovlivňuje náš citový život, jsme:

- podráždění

- impulzivní

- unavení

- skleslí

 

Nervozitu můžeme zařadit do stejné skupiny jako úzkost a obavy. Tento pojem je ale těsněji spjatý se strachem z výkonu, který má člověk předvést, často ve společenském kontextu – nervózní jsme například před obecenstvem, před svatbou, písemkou, poradou v zaměstnání nebo když se chystáme na rande.

Nervozita není totéž, co panický strach, jde spíš o tělesné a duševní napětí, které prožíváme, když máme vykonat něco důležitého a nejsme si tak docela jisti, zda to zvládneme.

 

Obavy tvoří myšlenkovou složku úzkosti. Většinou nevyvolávají tak intenzivní fyziologickou reakci jako úzkost. Mozek běží na plné obrátky, ale tělo může zůstat v klidu.

Obáváme se událostí nebo situací, které ještě nenastaly, a také těch, které pravděpodobně ani nenastanou.

Tělo ale nedělá žádný rozdíl mezi imaginárním a skutečným nebezpečím a reaguje na obojí podobně – strachem, stresem a napětím v různé intenzitě.